Orange Goblin – A Eulogy for the Damned

Stále větší časový úsek si berou britští ORANGE GOBLIN na vydání dalšího studiového CD. Na novinku A Eulogy for the Damned si fanoušci museli počkat dokonce celých pět let. Ale co, dějí se horší věci a navíc po poslechu alba to této stoner metalové partičce odpustíte.
Za delší odmlkou před vydáním sedmého studiového alba stojí téměř jistě přechod k nové nahrávací společnosti – Candlelight Records, daleko větší důraz na kvalitu zvuku a v neposlední řadě také prezentaci, které kapela věnovala větší pozornost, než bývalo zvykem. Posun v soundu, v porovnání s předešlým albem Healing Through Fire, je však nejmarkantnější a pro posluchače nejlépe rozeznatelný. A Eulogy for the Damned proto zní vyladěněji a tímověji, díky tomu zaujme jak po hudební stránce, tak vokály a texty frontmana Bena Warda. Za tento kus poctivě odvedené práce patří ORANGE GOBLIN velké plus.

Otvírákem alba je rázná Red Tide Rising, která patří k rychlejším a také nejdelším v tracklistu. Její hlavní síla se ukáže nejspíše až na živých koncertech, přesto zaujme „sabbathovským“ kroužením basáka Martyna Millarda okolo riffů před každým refrénem. Jako úvod CD působí dostatečně energicky a dokáže nabudit na další kousky. Následující Stand for Something je více melodická a překvapí, co se tvorby ORANGE GOBLIN týče, nezvykle optimistickým textem, patří však k těm méně výrazným. Vše napraví možná nejlěpší píseň na albu Acid Trial, pokud jsem na začátku recenze zmiňoval, že A Eulogy for the Damned zní vyladěněji, platí to pro tuto pecku dvojnásob. Základní kámen v podobě kytary Joea Hoarea je skvěle doplněn Wardovým zpěvem, kapela se v této skladbě našla a díky tomu se dá směle přiřadit k tomu lepšímu v celkové tvorbě ORANGE GOBLIN (fungujících od roku 1995). Skvělou práci odvádí také bubeník Chris Turner, ten si posluchače doslova vodí za ručičku skrz přechody ze slok do refrénů a skvěle doplňuje vrchol alba (pohříchu už u třetí písničky).

Zbytek CD se nese v duchu dobře poslouchatelných, ale ne více, než lehce nadprůměrných písní. Důkazem budiž Saving from Myself, která mě po nějaké době začala nudit neustále se opakujícím refrénem, nebo víceméně zbytečné „intermezzo“ Return to Mars mizící z hlavy rychleji, než by bylo zdrávo (a to ne kvůli délce dvou a půl minuty). Silnější The Fog zaujme především díky charismatickému výkonu Bena Warda za mikrofonem, ten sice nikdy neoplýval dokonalou technikou, ale ohromně zapracoval na vnímání melodie a celou skladbou prochází s nebývalou lehkostí. Za zmínku stojí ještě nejdelší a zároveň závěrečná A Eulogy for the Damned, která nabízí pohled na modernější vnímání hudby ORANGE GOBLIN. Jemnější začátek střídají ráznější sekce, vše je však na můj vkus o pár (desítek) vteřin delší, než by lahodilo mému uchu. Týká se to především zdlouhavé dohrávky, ale tato maličkost je otázkou názoru a někomu může k závěru alba sedět. K ostatním písním není moc co dodávat, těžko jim něco výrazného vytknout, ale na druhou stranu špatně se hledá i něco vyzdvihnutelného, když pominu pochvaly, které jsem zmínil v rámci celého alba. A jen tak naokraj, pokud by někdo pátral, odkud je počátek písničky The Filthy and the Few, tak jde o úryvek z thrilleru Satans Sadists z roku 1969 o partě šílených motorkářů terorizujících okolí.

Album A Eulogy for the Damned rozhodně není špatné, jako celek příjemně ubíhá a nepřináší drastické výkyvy v kvalitě. Posluchači znalí tvorby ORANGE GOBLIN rozhodně ocení, jak k vydání novinky kapela přistoupila a také jistě zaznamenají posun v celkovém soundu a optimističtější pohled na svět (čitelný hlavně z textů). Potěší také výkony jednotlivých hudebníků, ještě naposled bych však vyzdvihl bubeníka Chrise Turnera, který ostatní o kousek převyšuje. Pro fanoušky kapely samozřejmost. Pokud máte rádi stoner metal, či tvrdší kousky ze 70. let (a že na vás sedmdesátky při poslechu rozhodně dýchnou), pak vřele doporučuji, případně holdujete-li jinému stylu, nebudete se cítit uraženi.

Žáner: stoner metal
Krajina pôvodu: Veľká Británia
Vydavateľstvo: Candlelight Records
Dátum vydania: 13.2.2012
Web: www.orange-goblin.com
Zostava:
Ben Ward – vokály, gitara   
Joe Hoare – gitara
Martyn Millard – basgitara
Chris Turner – bicie
Diskografia:
Frequencies from Planet Ten – 1997
Time Travelling Blues – 1998
The Big Black – 2000
Coup de Grace – 2002
Thieving from the House of God – 2004
Healing Through Fire – 2007
A Eulogy for the Damned – 2012
Tracklist:
Red Tide Rising (4:50)
Stand for Something (3:48)
Acid Trial (4:13)
The Filthy & the Few (3:32)
Save Me from Myself (5:59)
The Fog (6:46)
Return to Mars (2:27)
Death of Aquarius (5:49)
The Bishops Wolf (4:40)
A Eulogy for the Damned (7:17)
Definitíva:
Poctivě nahrané album, které patří k tomu
 lepšímu z prozatimní tvorby ORANGE GOBLIN
 a už jen díky písničkám The Fog a především
 pak Acid Trial rozhodně stojí za poslech.
Neručím však za to, že zůstane ve vašem
 playlistu na dlouhou dobu.

Autor: Deek

Hodnotenie autora: 6,5 / 10

1 – absolútny prepadák, 2 – otrasné, 3 – slabé, ale stojí za povšimnutie, 4 – priemer s nedostatkami, 5 – priemer s ambíciami, 6 – dobré, 7 – veľmi dobré, ostane dlho v pamäti, 8 – výborné, 9 – strhujúce, nezabudnuteľné dielo, 10 – genialita, pravá Valhalla