PRAHA. Je mladá, príťažlivá, hudobne vzdelaná a ambiciózna. Reč je o 24-ročnej českej speváčke Viktorii Surmovej, ktorá však má aj ukrajinské korene.

Kto ju pozná osobne, vie, že je to zlatíčko, ktoré pre svojich blízkych a kamarátov nedokáže povedať „nie“. Navyše, všade kde sa zjaví, rozdáva radosť a pozitívnu energiu a je jednoducho živel v najlepšom slova zmysle.

Viky je známa nielen českým a slovenským fanúšikom. Pôsobí vo vlastnej kapele SURMA (debutový album by im mal vyjsť u vydavateľstva Metal Blade Records), spolupracuje a s rôznymi inými interpretmi. Za všetky kolaborácie spomeňme ROSA NOCTURNA či BOHEMIAN METAL RHAPSODY.

Je životnou partnerkou Heriho Joensena z kapely TÝR z Faerských ostrovov. Ovláda niekoľko cudzích jazykov, čo je v dnešnej dobe a len a len výhodou. Aj keď, ako priznala so smiechom počas našej konverzácie, rodný jazyk jej partnera – teda faerčina, to nie je.

A teraz sa pootvorila fanúšikom v našej rubrike Pod kožu. Aj z jej odpovedí je jasné, že Viky je síce prirodzený živel a veselá kopa so zmyslom pre humor, ale zároveň je aj citlivá osoba.

Vizitka

Viktorie Surmová. Foto: Jiří Akir Photo

Počas natáčania videoklipu Petra Kutheila. Foto: Jiří Schott Photo

Všeobecný úvod

Aká si osobnosť, skús sa opísať vlastnými slovami, ako keby si zadávala inzerát…
– Počkej, ale v inzerátu se většinou osobnost přibarvuje, ne? Kdyby to mělo být upřímné bez toho přibarvování tak bych řekla, že jsem velice rozlítaná. Vezmu si do hlavy strašně věcí, co bych chtěla umět a po nějakém čase, kdy zjistím, že to není tak lehké, to vzdám. A to je můj největší problém. Nemám se sebou trpělivost. Kvůli tomu, jsem probrečela půlku času na konzervatoři. Což mne dostává také k tomu, že jsem hodně citlivá. Brečím každou chvíli i na koncertech, většinou ale štěstím. Řekla bych, že jsem obecně velice pozitivní člověk plný energie. Také bych si dovolila tvrdit, že jsem milá k lidem i zvířatům a snažím se vyhýbat všemu, co má nějaké negativní vlny. Někdy mne přepadne tak ztřeštěná nálada, že dokážu být i otravná, ale vlastně to ke mně nějak patří (úsmev).

Akým si bola dieťaťom?
– Tak teď jsem kvůli tomu dotelefonovala s mamkou. Moc věcí z dětství si nepamatuji, ale říkala, že jsem se nezměnila. Od dvou let jsem prý nezavřela pusu, pořád jsem si zpívala. Jinak jsem byla docela ukázněná, to díky výchově ovšem. Vyrůstala jsem 13 let v lese, což bylo naprosto úžasné a chybí mi to. Má náplň tedy byla, že jsem trávila čas se zvířaty, co jsme měli na zahradě a běháním po lesích a zpíváním.

Koľko si mala rokov, kedy si si kúpila alebo dostala prvý hudobný nástroj a aký to bol (v tvojom prípade sa ráta aj mikrofón)?
– Kdybych měla říct koupila, tak nikdy. Od 6-ti let jsem hrála na violoncello. Nástroj jsem měla půjčený po celou dobu, co jsem chodila na ZUŠ, což bylo 11 let. Bohužel, je to stále pro mne docela drahý nástroj, ale jednoho dne bych si ho ráda koupila. Pak jsem ve 22 dostala svůj první mikrofon! Od přítele!

Máš priateľa?
– Ano! Mr. Heri Joensen, faeřan z kapely TÝR je můj viking na černém koni.

Kde teraz žiješ?
– Teď jsme se nedávno přestěhovali z Nizozemí do Prahy.

Koľko máš súrodencov a ako s nimi vychádzaš?
– Ha! Tak mám ségru o 11 let starší, máme jen společnou mamku. Je zlatá, vždy se o mě starala a doteď stará, na dálku. Samozřejmě, už má svou rodinu a vídáme se málo. Pak tu mám bráchu. Bráchu jsem ale nikdy nepotkala (tedy, co si pamatuji.., když jsem byla hodně malá, tak jsme se asi i potkali). Žije v Kanadě, takže je to trochu komplikované, ale našli jsme se na internetu. Ten je zase z tátovy strany. Pevně věřím v to, že až budu mít s kapelou tour v Kanadě, tak se uvidíme.

A čo rodičia, aký máte vzťah?
– Rodiče mám nejúžasnější na světě. Vždy mne podporovali a nechali mne zvolit si svou cestu. Ano, měli k tomu sice dost upřímné komentáře, ale to je normální. Když potřebuji pomoct, pomůžou. Když je mi nejhůř, přijedu. Prostě jsou pro mě vším.

V akom oblečení sa cítiš najlepšie?
– Jsem tak trochu exhibionista, ale zase né úplný! Prostě tím, jak cvičím, tak se nebojím ukázat své tělo. Takže abych to shrnula. Nejlépe se cítím buď ve fitness sladěném a upnutém oblečení, nebo v oblečení, které mám na pódiu. To je ale také dost často upnuté, nebo „odvážné“.

Ako si na tom s varením? Tvoj recept, na ktorý si hrdá?
– Tak raději přeskočíme… Ne, umím leccos uvařit a přítel je spokojen, ale upřímně není to tak, že bych se v tom vyžívala. Recept? Asi pečená kachna s pečenou dýní.

Viktorie na pódiu so svojou kapelou SURMA. Foto: Lukáš Urbaník

Hudobné kolo

Prezraď, akú hudbu okrem rockovej alebo metalovej si doma púšťaš a nedáš na ňu dopustiť?
– Studovala jsem klasickou hudbu, takže miluji to. Nedokážu říct, jakou přesně, protože to hrozně záleží na mém rozpoložení, ale je to prostě převážně hudba, která je kvalitní a bez ní bychom nedělali takovou hudbu, jakou někteří/většina děláme teď (nemohu to ovšem vztahovat na všechnu klasickou hudbu, proto píšu převážně).

Jinak jak jsem nakousla předtím, miluji EIVØR, která je geniální zpěvačka (folk/pop), keltská hudba je úžasná, poslechnu si i swing, WARDRUNA se mi zapsala do srdce a pod…

Čo ťa viedlo k tomu, že chceš byť hudobníčkou a hrať v kapele?
– Tak podle rodičů jsem nezavřela pusu od malička, takže si myslím, že to dřív nebo později prostě muselo přijít. Nápad ohledně kapely přišel, když jsem obdržela od neznámého pána jednoho dne v lese cd NIGHTWISH. Doteď nevím, jestli to byl nějaký můj anděl osudu, nebo jak to nazvat, ale on mi ukázal, že ženy v metalu existují a že kombinace klasické hudby a metalu je skvělá. Ten příběh je jak z nějakého filmu, ale opravdu to cd někde doma ještě mám.

Najlepší koncert, ktorý si odohrala a budeš na neho stále spomínať? (Kedy to bolo a prečo?)
– Neřekla bych asi, že nejlepší. Se svým výkonem nejsem nikdy 100% spokojená, ale jeden z koncertů, na který jentak nezapomenu je právě na Slovensku v Banské Bystrici v dubnu 2019! Tam jsme totiž s mou novou kapelou SURMA hráli úplně poprvé a fanoušci nám i přes nějaké nedostatky ukázali tolik podpory, že jsem z toho doteď v úžasu! Takže mimochodem, díky!

A naopak, najhorší koncert, na ktorý by si najradšej zabudla…
– Těch je (úsmev). Já ti nevím. To je jak se vztahama. I ty špatné ti vždy do života něco přinesou, takže asi ve výsledku bych nerada na nějaký zapomněla.

Popri muzike študuješ alebo pracuješ?
– Studium jsem zanechala na podzim 2019, takže jsem donedávna ještě studovala. Nějaké brigády jsem měla, ale momentálně je pro mne těžké mít stálou práci, kvůli koncertům. Tedy, úplně momentálně kvůli COVID-19. Vlastně jsem teď byla propuštěna z polovičního úvazku z práce, kvůli této pandemii. Ale obecně prostě nemohu mít stálou práci na plný úvazek, protože bych se na 100% nemohla věnovat tomu, čemu opravdu chci.

Ako je to s trémou… Mávaš ju ešte pred vystúpením?
– Lehkou ano. Nikdy ne takovou, aby mne to nějak skolilo. Koncerty mne většinou nabíjí energií, když tam je publikum. Naopak, co naprosto psychicky nesnesu, jsou konkurzy na muzikály. Proto nikde ani nehraju. Vždy, když se odhodlám jít na nějaký konkurz, tak něco zvorám. Ne, že bych byla falešně, ale zapomínám text.

Mávaš nejaký rituál pred koncertom, ktorý stále dodržiavaš?
– Snažím se rozcvičit fyzicky i hlasově. Také mám ráda kapelní povzbuzování.

Koľko máš doma hudobných cd a pamätáš si, ktoré bolo tvoje prvé?
– Taťka má hodně cd, já o něco méně. Vždy něco dostanu, ale nejsem sběratel. Nikdy jsem na to během školy neměla finance bohužel. Mé první bylo asi to cd od NIGHTWISH – „Once“.

Aký album má podľa teba najkrajší obal a prečo?
– Tyj o. Ani nevím. Líbí se mi nápad kapely VUUR – In This Moment We Are Free – Cities, ale ne, že by z toho vyplývala krása, jen je to nápadité. Pak se mi líbí cover posledního alba MYRKUR – Folkesange, to asi proto, že to je původně obraz od Martin Fält, který má pro Amalii Bruun hlubší význam. Je to hezké a skvěle se to hodí k hudbě, co teď vydala.

Kapela, vďaka ktorej si prepadla metalu?
– Nepamatuji si. Táta mne prý doslova ukolíbával BLACK SABBATH a dalšími kapelami, takže jsem tomu přepadla naturálně a nedokážu si vzpomenout na jednu určitou kapelu. Vím však, že pubertu jsem měla spojenou hodně s IRON MAIDEN.

Prvý koncert, ktorý si navštívila?
– IRON MAIDEN!

Aká pieseň musí hrať na tvojom pohrebe?
– Nějaká od SURMA. Protože to je kus mne samotné.

Viktorie v civile. Foto: Simona Komadelová

Súkromné kolo

Kedy si mala prvý sex?
– 15.

Na akom najnetradičnejšom mieste si mala sex?
– Autoškola. Jako ne za jízdy, ale v té budově.

Je nejaká osoba, ktorá je tvojím vzorom?
– Pěvecky je to Floor Jansen a Eivør.

Máš nejaké deti alebo ich plánuješ?
– Ne, a plánuji. Ikdyž, mám nevlastní momentálně (úsmev).

Čo si myslíš, aká je tvoja najlepšia a aká najhoršia vlastnosť?
– Nejhorší je netrpělivost. Nejlepší je mé pozitivní chování – je to vlastnost?

Čoho sa najviac bojíš?
– Neúspěchu.

Čo ťa naposledy rozplakalo?
– To, že musím čekat na vydání alba a tour tak dlouhou dobu (nutno dodat, že jsem byla v lehčí depresi z důvodů dlouhodobého zavření v bytě kvůli tomu, co se teď děje).

Pamätáš si svoje sny? Mávaš nočné mory?
– Občas ano. A hodně tomu věřím, koukám do snářů. Noční můry ani ne. I když…, nedávno se mi zdálo, že jsem randila se Sámerem Issou. To by se dalo počítat jako noční můra. Promiň Sámere…

Aká je najhoršia vymyslená historka o Tebe, o ktorej si sa dozvedela?
– Že chodím s Herim jen proto, že má peníze, jakožto známý muzikant. Musím říct, že mne to opravdu pobavilo. Asi chápeš proč. Lidi nechápou, že jestli má někdo z metalové branže hodně peněz, tak to jsou kapely, jako třeba METALLICA.

Čo ťa dokáže najviac potešiť a naopak naštvať?
– Potěšit: Když se někomu líbí, jak zpívám. Naštvat: Když na někoho musím čekat.

Aká je tvoja životná filozofia, alebo výrok, ktorým sa riadiš?
– Nedám moc na výroky. Prostě si jdu za svým a věřím, že to je ta správná cesta, jak toho docílit. Nevzdávat se!

Čo nikdy nesmieš zabudnúť, keď ideš von a máš to stále so sebou?
– Teď roušku (úsmev). Jinak to je mobil, peněženka, klíče a kapesníky. Klasika.

Čo by si chcela v živote dosiahnuť…?
– Chtěla bych se zdokonalit v tom, co dělám. Takže pěvecky a herecky. Chtěla bych aby se moje kapela líbila a abychom mohli jezdit po světě a předávat ostatním radost naší hudbou. Radost za radost.

Čo by si na sebe zmenila?
– Chtěla bych se naučit tolik věcí, ale brání mi v tom právě ta netrpělivost a někdy lenost. Bylo by fajn se toho nějak částečně zbavit.

Viktorie Surmová (vľavo) s producentom Jacobom Hansenom (v strede) apartnerom a muzikantským kolegom Herim Joensenom (vpravo) v dánskom štúdiu Jacoba Hansena. Foto: archív V. Surmovej

Všeobecné témy

Veríš v Boha?
– Věřím v nějakou energii, kterou okolo sebe máme. Nemohu říct, zda-li je to Bůh, nebo mimozemšťan. Prostě si myslím, že někde něco je. Na příběh Adama a Evy nevěřím, to ne.

Čo si myslíš o živote v Česku?
– Myslím si, že životní úroveň tu máme docela vysokou. Mám to tu ráda. Jsou věci, které by se mohli změnit k lepšímu, ale to je všude.

A čo politika, sleduješ ju?
– Sleduji, ale nechci nikomu cpát své názory. Nemám ráda ty politické polopravdy, co běžně lidé vytváří a sdílejí na internetu. Myslím si, že je lepší si číst informace z ověřených zdrojů, vytvářet si nějaký osobní názor, bavit se o tom se známýma, ale hádat se kvůli tomu? Ne, děkuji.

Aký je tvoj názor na homosexuálov a ich registrované partnerstvá?
– Proč ne. Homosexuální vztahy tu byly vždy napříč historií. Myslím si, že dokud je vztah plný lásky a harmonie, tak by nemělo záležet na pohlaví. Prostě to respektuji. Nejsem příznivcem přílišné hysterie, která okolo toho bývá.

V súčasnosti celý svet sužuje pandémia koronavírusu. Zakázané sú kultúrne a športové podujatia. Dotýka sa t aj cestovania a koncertovania. Ako prežívaš túto neľahkú situáciu?
– Snažím se to brát pozitivně, jako vždy všechno. Pravda ale je, vzhledem k tomu, že jsme partneři, dělající do hudby, omezuje nás to jak finančně, tak i v plánování. SURMA album má vyjít na podzim u Metal Blade Records a my nejsme schopní ani natočit videa kvůli tomu všemu. Je to psychicky náročné a občas mne to pohltí a jsem lehce v depresivním rozpoložení. Naštěstí mi to vydrží jen chvíli.

Myslíš, že letné festivaly sa v roku 2020 uskutočnia?
– Já ti nevím. Pořád si říkám, že je do té doby ještě dlouhá doba, ale vlastně není.. Osobně v to doufám, ale podle statistik to nevypadá moc dobře.

Ako sa podľa teba zmení hudobný svet po koronakríze?
– Kdoví. Třeba se to zlepší, protože fans budou mít koncertový absťák a budou si to chtít vynahradit. Na druhou stranu, lidé na tom budou také finančně o hodně hůř, takže to může být problém. Podle těchto vysoce náročných výpočtů ti s jistotou řeknu, že hudební svět každopádně pojede dál!

Stanley „Stillborn“ Černák

Šéfredaktor portálu Valhalla.sk