A laťka posazená hodně vysoko zůstává na stojanech i po následujících „Space Police“ a „Defenders of the Crown“. Dvě titulní skladby dokonce dají vzpomenout na ty nejlepší metalové hymny, které Sammet vytvořil. První jmenovaná je svižnější a má neuvěřitelně chytlavý melodický refrén. Druhá je pak jako dělaná na velké festivaly, kde bude napěchovaný kotel fanoušků do zblbnutí zpívat: „Were defenders of the crooown..“, případně po Tobim opakovat jednoduché nápěvy v druhé polovině songu (které doufám nebude protahovat donekonečna).

Opravdu ostrý a návykovými melodiemi nabitý start alba trošku uklidňuje hard rockový singl „Love Tyger“ nesoucí se v pohodové atmosféře a pokud nejste zaujatí, rozhodně vás neurazí. Ve stylu IRON MAIDEN, ovšem s nezaměnitelnou tváří EDGUY následuje „The Realms of Baba Yaga“, následována překvapivým coverem písničky „Rock Me Amadaeus“, v originále od slavného popového interpreta Falca. Jsem rád, že producent Sasha Paeth přemluvil Sammeta, aby původní plán přezpívat „Der Kommissar“ přehodnotil, protože Amadeus mu skvěle sedí, a to nejen egocentrickým textem.

Druhá polovina alba na první pohled trochu ztrácí dech a písničky na ní už nelezou do uší tak snadno. Pozornější posluchač jistě pozná, že „Do Me Like A Caveman“ nemá Sammetův rukopis, jejím autorem je totiž Jens Ludwig, možná proto trošku naruší nastavené pořádky a na „Space Police – Defenders of the Crown“ mi moc nesedí. Přes speedovější „Shadow Eaters“ a na Tobiasovy poměry nepříliš povedenou baladu „Alone in Myself“ se dostaneme k závěru alba, který obstará téměř devítiminutová „The Eternal Wayfarer“. V ní jdou krásně slyšet nabrané zkušenosti z psaní rozsáhlých songů pro AVANTASII, ani jednu minutu se totiž nebudete nudit, písnička navíc skvěle graduje, prostě taková třešnička na závěr. Ještě malý dodatek, pokud se dostanete k bonusovým skladbám, rozhodně doporučuji Sammetovo vyznání Angli v dílku „England“ se skvělým a zábavným textem, který navíc zahřeje u srdce fanoušky IRON MAIDEN.

Rok 2014 se prostě povedl. A to především metalovým stálicím, jenž byly v poslední době kritizovány za stagnující kvalitu svých posledních alb. Zmrtvýchvstání se tak netýká jen GAMMA RAY, či AXEL RUDI PELL, letos se zadařilo i EDGUY. Velký podíl na tom nese, samozřejmě krom geniálního autora Sammeta, hlavně producent Sasha Paeth, který má na všechny kapely, se kterými spolupracuje, neuvěřitelně dobrý vliv. Tobiho hlas je najednou zase poslouchatelný (to přikládám tomu, že začal více odpočívat) a kapela bez problémů šlape. Docela se těším, až si EDGUY poslechnu naživo, což rozhodně nebylo v posledních letech pravidlem.